OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se vám vybaví pod pojmem DEBUSTROL? Pokud automaticky naskakují slova jako neskutečně drtivá mašina, instrumentálně řádně promazaná, která na thrashové kořeny roubuje vlastní ksicht, nebudete zřejmě zklamáni ani krvavou flákovou - tedy "Steakem". A že je opět řádně syrový, zvukově nadupaný, efekty prolezlý a textově úchylný. Zapomeňte už konečně na české SLAYER - tohle je samoděržaví!
Opakovat znovu, jak důležité pro skupinu, respektive Kolinse samotného, bylo v roce 1997 angažování kytaristy Voláka, je nošením sov do Athén (nebo Marigolda ke kadeřníkovi, chcete-li). V jeho osobě dostal nejen rovnocenného partnera pro uskutečňování vlastních vizí, ale především excelentního kytaristu a fanatického hledače (pa)zvuků. Až to občas s „krabičkovým parkem“ přehání. Za škopky se, snad definitivně, usídlil Libor Fanta (alias Skull 2) a jeho skvělá hra žene celý DEBUSTROL již od "Apokalysmu". Hru na Škatulata - Zed za Cizáka, Cizák za Zeda - v současnosti vyhrává opět Zed, protože „izolepový král“ odjel do USA vyhrát konkurz do METALLICY.
Materiál „Flákoty“ je skutečně hodně rozmanitý. Kromě klasických sypaček "Nasranej", "Zbraň", "Čas skončit" nebo "Hladoví psi" zbylo dost místa i na experimenty (ale nebojte, žádná "Chytrá past" part 2). Hodně atmosférická, odříkávaná "Hookie Dookie", šeptaná "Barbecue", trochou španělského odéru načichlá "Jennifer Lopez", ale především mrazivá, akustikou podpořená, balada "Té noci" a neméně husí kůži nahánějící "Prach jsi…", obě s hodně sugestivním přednesem a texty. Skutečně povedené záležitosti! Jinak o Kolinsových slovních výronech asi netřeba diskutovat. Povedou-li se slogany (vrchol desky zřejmě hned v úvodní titulce, kde dvě malá děvčátka roztomile recitují - „my tě zabijeme, my tě zabijem“ - koneckonců stačí shlédnout obal) je o zábavu postaráno. A že se často najdou perly!
P.S.: Více než 20 minutový pohled do zákulisí (nejen) nahrávání v ostravském studiu Citron pak jasně prokazuje, že studio je mocná čarodějka na psychiku jedinců a všichni muzikanti jsou úchylná prasata (kdo pochyboval o Melmusovi - současném bubeníku ALKEHOLu, u DEBUSTROLu společně s Tondou Rauerem jako kuchař a pomocník? - tomu ukáže, jak se močí v C-čku do odpadkového koše). To se nasmějete!
Úchylná nářezovka, jako vždy. Díky neúnavnému hledačství Voláka místy překrabičkováno, ale ve čtyřiceti minutách stihne DEBUSTROL sdělit všechno potřebné a nenudí!
7,5 / 10
1. Steak
2. Nasranej
3. Rváči
4. Té noci
5. Zbraň
6. Hookie Dookie
7. Čas skončit
8. Hladoví psi
9. Barbecue
10. Jennifer Lopez
11. Bezsebesam
12. Prach jsi ...
Válka (2016)
Vyznání smrti Live (2011)
Rwanda (2009)
XX. let totálního massakru (DVD) (2006)
Přerushit (2005)
Vyznání smrti (Remaster) (2003)
Steak (2001)
Apokalismus (1999)
Pád do hrobu mrtvol (1998)
Vyhlazení (1995)
Chytrá past (1994)
Svět co zatočí s tebou (1992)
Protest Live! (EP) (1992)
Neuropatolog (1991)
Vyznání smrti (demo) (1988)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Sokol´s Power Voice
Stopáž: 40:17
Produkce: Kolins & Volák
Studio: Citron (Ostrava)
Pravda, ze Steak neni prilis vydarenym albem, ale aspon kluci zaexperimentovali, teda spis Volak a dopadlo to jak dopadlo. Kazdopadne se tam najdou silne valy, ktere nazivo funguji spolehlive.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.